Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mám rád nápadité hudební úchylárny a to je i hlavní důvod, proč bych všem podobně zaměřeným s radostí podal informaci o této bandě exotů, kteří experimentují na poli math rocku a to zdaleka nejen s kytrovými efekty, noisem a elektronikou. Už po přečtení názvu alba si mnozí zaťukají na čelo. Pro tuto skupinu mnohých lidí hudba ADEBISI SHANK rozhodně není. Tato potrhlá sbírka podivínů z Irska má ráda taneční beaty, do kterých roubují nepravidelný tap, melodické barevné motáky a hlavně pak hodně košilaté hudební fórky. Jakoby se HELLA snažila hrát osmdesátkovou diskotéku nebo jako kdyby DAFT PUNK začali hoblovat hodně špinavý math rock.
Až na pár silně zefektovaných vokálních rozmazanic jde o instrumentální jančení, které sedí na velmi dobrých muzikantských výkonech, hlavně pak milovníci netradičního kytarového pidlikání nepřijdou zkrátka. Kluci rádi využívají živě nahrávané smyčky, na které vrství motivy, experimentují s možnostmi kytarových efektů a hlavně se nenechávají spoutat žádnou hudební konvencí. Toto album vás zkrátka chce vzít na hodně originální nekonvenční výlet, který začne u mathrockových kudrlinek, skončí v postrockových destinacích s mezipřistáním v noisových, progresivních i elektro-industriálních krajinách. Milovníkům neokoukaného radím jediné: Nenechte si tento trip ujít.
8,5 / 10
Vydáno: 2010
Vydavatel: Richter Collective
Stopáž: 39:05
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
